960 a jiné aneb jasná diagnóza

Kolega v práci měl zánovní Volvo S70 a neustále o něm hovořil, vychvaloval jeho přednosti, nešlo si toho nevšimnout. Jiný kolega si záhy také jedno pořídil. O něco málo starší stříbrný sedan 850. Nemohl jsem hledět tak vysoko a navíc se mi opravdu dost líbila ta starší hranatá auta. A pak se v bazaru objevil jeden krásný červený kousek 740 a kolega se ukázal být tak nadšeným volvistou, že mi na něj půjčil a já mohl mít svoje první Volvo. Dodnes na něj rád vzpomínám, sloužila nám parádně.

Další Volvo bylo 940 a příliš se nepovedlo. Žena se chtěla podílet na řízení a tak jsme podlehli lákavé nabídce pěkného naftového automatu od příjemné seriózní paní v luxusní vilové zástavbě, která nám se svým západoněmeckým manželem prodala stočený kouřící traktor. Ten se vzápětí zastavil na D1 u Brna, následovaly jeho opakované opravy a v momentě kdy bylo vše v pořádku, už jsem byl na konci sil a auto šlo z domu. Naštěstí mne to od této značky neodradilo. Následujícímu majiteli prý slouží/žilo dlouho a spolehlivě.

460 byla odezvou na pobyty 940 v servisu a důsledkem náhlého zastření mysli, že by nám malé a nenáročné benzínové auto ke spokojenosti stačilo. Nestačilo.

960 ji brzy následovala a znamenala návrat k prostorově vyhovujícímu kompromisu v podobě sedanu. Vzácné osazení dieselového motoru, manuální převodovka, krásná černá barva a béžová kůže. Nádherné auto, ale brzy nestačilo našim nárokům na časté dálkové přesuny. Nedávno jsem jí zahlédl na silnici, asi slouží také dodnes.

Vystřídala jí 850TDI kombi. Ideální a neopakovatelná, neuvěřitelná kombinace komfortu, prostoru, spolehlivosti a spotřeby. Podívali jsme se s ní třeba i na Sicílii.

Doplnila ji zachovalá C70 v zelené metalíze, béžovým koženým interiérem a ucházejícím tahem motoru 2.4T.

Po čase však volání automatu opět začalo sílit, 850 i C70 jsme prodali a V70 s naftovým motorem D5 a pohonem všech kol byla na dvorku. Další vynikající stroj, velice příjemná, bezporuchová.

Odklon od nafty a krok pár let zpět jako následek vyčerpání po rekonstrukci bytu s návratem ženy za volant byla V70XC. Motor 2.4T, automat, sympatická kombinace. V zimě na horách se nezastavila, AWD a zvýšený podvozek fungovali bezchybně.

Zatemnění mysli se zřejmě vrací v nějakých periodách a tak, nepoučen z minulosti, jsem podlehl vyjímečně zachovalé, málo jeté S40 2.0D. Moc příjemné a úsporné auto, ale nějak jsem s ním nedokázal sladit služební cestování o samotě s cestovním životem rodiny.

V současnosti máme XC70, ale já raději jezdím s třílitrovou 960 kombi, kterou jsem si loni před vánoci udělal opravdu radost. Původně měla sloužit jako druhé auto, ale postupem času se nějak dostala do popředí. Musím dodat, že ke spokojenosti mé ženy,která tím v podstatě nabyla XC70 k výhradnímu užívání (v příštím životě asi budu ženou volvisty…).

Někdo by řekl, že vylepšovat a ladit auto je mojí vášní, ale já jsem se prostě rozhodl, že 960 bude v kompletním, nepoškozeném a zcela funkčním stavu. Na netu jsem neustále hledal vhodné díly. Postupně se po zprovoznění všech prvků výbavy a doplnění chybějících komponentů výbava i rozšířila, a to např. o třetí řadu sedadel, roletu v kufru nebo dělící mříž.

Největší radost mi však přineslo nepoškozené polstrování dveří, tapecírunk, které jsme nakonec sehnali zcela náhodně při lovu na vzdáleném vrakovišti v Holandsku. Teď jsme na ni dali kola, tmavé 17“ disky z C70, a vypadá úchvatně. Dalším doplňkem, nebo snad opravdu vylepšením či vyladěním je nerezové lemování ukazatelů na palubce... přišlo poštou ze severu a montoval jsem si je tam sám.

Podélně uložený šestiválcový motor je velmi klidný, nevibruje, člověk se zaboří do příjemných pohodlných sedaček a jen tak si pluje časem; vlastně provozem. Na ten nadčasový hranatý design je totiž i po tolika letech radost pohledět.

PS Předtím jsem měl Citroeny...

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Když po sobě čtu ty řádky výše, začínám mít pocit, že něco není úplně v pořádku….